Právní rámec pro online reklamu tvoří zákon o elektronickém obchodu. Online reklamou je tedy každá online komunikace, jejímž cílem je podpořit prodej podniku.
Jako reklamní prostředky přicházejí v úvahu mimo jiné:
- Bannerová reklama: graficky ztvárněné reklamní plochy na webové stránce, které se používají pro reklamu;
- Hypertextové odkazy: odkaz vede přímo na webovou stránku inzerenta;
- Pop-up okna: grafický prvek, který se objeví, jakmile uživatel navštíví webovou stránku.
Zákazy a omezení reklamy platí v Rakousku i na internetu. Zákazy a omezení reklamy jsme se již zabývali v článcích „Osobní a profesní omezení reklamy“, „Omezení reklamy pro vybrané svobodné profese“, „Reklama a nezletilí“, „Reklama a politici“, „Reklama v tištěných médiích“ a „Přímý marketing“. Platí bez omezení i pro online oblast. Pro tu však existují i další zvláštnosti.
Zákon o elektronickém obchodu
V online oblasti je nebezpečí smíchání reklamy a redakčního obsahu často větší než v rozhlase, kde se reklama vysílá v reklamních blocích. I online však musí být jednoznačně označeno, kdy se jedná o reklamu. Nabídky, příplatky a dárky musí být jasně rozpoznatelné a podmínky pro jejich uplatnění musí být snadno dostupné. Soutěže musí být rovněž snadno rozpoznatelné a uživatel musí mít přístup k podmínkám účasti.
Mediální právo
Zákon o médiích rovněž ukládá online inzerentům povinnost označovat oznámení, doporučení nebo jiné příspěvky a zprávy, za jejichž zveřejnění bylo zaplaceno, jako „Inzerát“, „Reklama“ nebo „Placená inzerce“.
Kromě tištěných médií zná zákon o médiích i „periodická elektronická média“. Jedná se o média, která jsou šířena elektronickou cestou (rozhlas), jsou dostupná online (webové stránky) nebo se alespoň čtyřikrát ročně objevují v srovnatelné podobě (newsletter). Také online média potřebují tiráž a za určitých okolností jsou povinna zveřejňovat informace. Více informací o povinnosti uvádět tiráž a zveřejňovat informace naleznete v článku „Reklama v tištěných médiích“.
Od povinnosti zveřejňovat informace jsou osvobozeny pouze takzvané „malé“ webové stránky. Zákon pod tím rozumí takové webové stránky, jejichž obsah nepřesahuje prezentaci osobního života nebo prezentaci vlastníka média. Kromě toho „malé“ webové stránky nesmí ovlivňovat tvorbu názorů uživatelů webu. Pokud tyto kritéria nejsou splněna, jedná se o „velkou“ webovou stránku, jejíž vlastník je povinen zveřejňovat informace. Online noviny jsou klasickým příkladem „velké“ webové stránky, a proto podléhají povinnosti zveřejňovat informace. Naproti tomu blog maminky, byť se jedná o sebezapálenější blogerku, je „malá“ webová stránka, a proto je od povinnosti zveřejňovat informace osvobozena.